Spíš ve svý říši

3. září 2011 v 12:28 | Seraine a Missteria |  Nostalgie
Poslední dobou mě zase chytla chuť psát, ale nejde to už jak po másle, jako to bývalo kdysi, no co, RPG už nehraju a jediný vztahy, který navazuju, jsou už reálný a že je jich momentálně zatraceně málo. Od února do dubna jich bylo tolik, že jsem nestíhala, to byly ty nejkrásnější měsíce...
Tahle báseň je o skutečným člověku, to málokteré moje.

U mě sis stěžoval, jak tě osud týrá
a já byla jediná, kdo tě pořád slyší,
teď už je tvůj domov jen černá díra
a v ní rakev, kde spíš ve svý říši.

Vím, že jsi psával, že tě život nebaví,
že bys už radši stál na nebeským prahu,
že vše, co se děje, je příliš bolavý…
Vzpomínám si moc dobře, sebevrahu.

Pamatuju, jak jsi mě brával k sobě…
Poznala jsem, co mělo být nepoznáno,
a tak doufám, že obracíš se v hrobě,
že sis dal přede mnou kolem krku lano.

Teď je tvůj domov už jen černou jámou
a v tvým pokoji už jen samota bydlí.
Proklínám tě, žes mě nazval kurtizánou!
A taky sebe, že jsem ti podkopla židli.

U mě sis stěžoval, že chceš spát navěky.
Teď spíš beze mě pod tíhou zemský sutě.
A pod tíhou mý pomsty skončils právě ty
s na hrudi vyrytými slovy Miluju tě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Silmarilli Silmarilli | Web | 8. září 2011 v 15:35 | Reagovat

tak...tohle patří asi k jednomu z tvých nelépe vyjádřených básní....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama