Jednorázovky Missteria

Peklo

14. srpna 2009 v 21:18 | XxXMissteria JasmeenXxX
Hmm...dneska jsem po velice dlouhé době viděla Lillianku, mou slovenskou sestru, a když jsem se vrátila domů, trošku jsem zavzpomínala na starý dobrý časy, kdy jsme se ještě nevídaly...Často jsme spolu na ICQ hrávaly RPG a hrozně jsme se u toho tlemily...:DDD

A tady je taková podivná povídka, která vyšla z jedný takový hry, kterou jsme bohužel nikdy nedohrály, konec jsme spolu domyslely.

Autor: Já a Lillian :-)) páč jsme to vymyslely společně...
Postavy: Lillian Brownsová, Missy Jasmeen, Lucius Malfoy, Čert a Dr. House *výtlem*
Žánr: snad humor
Upozornění: několik fandomů v jednom, československá povídka :-)

Probudit se v temnotách

4. dubna 2009 v 21:42 | OoOMissteriaOoO
Hih...poslední dobou mě chytá nějak moc věcí najednou. Tentokrát to byla děsná chuť něco naškrábat, ale kdyby to bylo aspoň něco normálního...chm...


postavy: nejspíš Snape, i když to není poznat a...nějaká holka no...možná Mary Sue, to už se neví...

žánr: non-con (hih..x)
songfic na píseň Snow White Queen od Evanescence

várování: nejlepší by bylo vůbec to nečíst...xD ale když už...
+15 (ha!)
ne zrovna dobrovolný styk profesora a studentky...

Zatracené štěstí

24. března 2009 v 19:42 | Missy
Psáno na přání pro Theliu...
---
Byla v temné kobce. Daleko od světa. Uvězněná mezi čtyřmi kamennými stěnami, ze kterých sálal chlad. Spoutaná řetězem a třesoucí se zimou ležela dívka s fialovými vlasy na studené zemi.Ozvalo se vrznutí dveří. V místnosti se rozlinul zvuk blížících se kroků. Tmavovlasý muž, svírající hůlku v ruce, k ní sešel dolů. Přistoupil k ní blíž a ona se odsunula dozadu.

Nepřítel či láska?

24. března 2009 v 19:38 | Missy
Psáno na zadání od Anterei...xD

---
Nad Londýnem vládla bouřka. Hromy a blesky narážely do ztrouchnivělého dřeva stromů, které se tyčily v álejích. Venku nebylo ani živáčka, snad kromě pár zahalených postav, černých andělů, co přinášejí vykoupení-smrt.

Naděje umírá poslední

24. března 2009 v 19:36 | Missy
Psáno na zadání od Anterei...

***
Na temném nebi jasně zářil měsíc. Jeho svit jen zvolna dopadal do ulic a vytvářel ty nejpodivnější stíny, jako by jimi chtěl dát najevo nepřítelovu siluetu. Hvězdičky letmo svítili, snad aby tím ujistily ubohé zbloudilé duše, které posedávaly pod černou oblohou, že pořád ještě existuje něco, před čím si můžou vylít své zničené srdce, vyplakat se a vyzpovídat z věčných životních útrap a bolestí.

Svatba

24. března 2009 v 19:34 | Missy
Psáno na zadání od Beltrix...

Byl to ten jeden z obyčejných zimních dnů. Ale tak nějak výjmečný. Je zima, ale i přesto venku svítí slunce. Jakoby dávalo svou přízeň najevo. A to dvěma lidem, kteří mají spojit své osudy v jeden. Dnes stanou před oltářem Rodolphus Lestrange a Bellatrix Blacková…
Ti dva, co se v dětství tolik nesnášeli…A za chvíli budou spolu kráčet v poutu manželském. Kdo by to byl řekl? Ale…že by snad přeskočila nějaká jiskra…?

Spojený království smutku a radosti

24. března 2009 v 19:32 | Missy
Na jedné z vysokých skal stála mladá dívka. Vánek jí čechral vlasy. Na nebi nebylo slunce ani měsíce. Oblohu potáhly šedá mračna. Jediným bílým přeludem se staly holubice, co létaly dál a dál, výš a výš, co nejblíž k oblakům…

Světlo na konci tunelu

24. března 2009 v 19:31 | Missy
Slunce vysvitlo, ale rychle se zatáhlo, když si otevřela deník…Vyliješ si do něj své zlomené srdce.
V tom příjde On a ovládne tě.
Patříš Mu celá i tvá duše, ze které do teď sálala čistota.
Skloní se k tobě a cosi ti našeptává…

Houpačka

24. března 2009 v 19:29 | Missy
Ve středu vaší ohromné temné zahrady se tyčí strom. Je posetý růžovými květy, které s pohybem houpačky, co na něm visí, opadávají a topí se v kalužích od deště. Sedíš na ní. I když ti všichni říkají, že už si na to velká. Ty, nejstarší dcera majitelů. S každým zhoupnutím ti do tváře letmo narazí větřík. Něžně tě hladí, skoro jako mateřská ruka…

Časná zima

24. března 2009 v 19:28 | Missy
Listí už dávno opadalo. Z nebe padá jemný bílý poprašek. Ostatně jako každý rok…

Zase budu na Štědrý den sedět sama doma…

Popíjet sklenici vína a doufat…

Navždy tvůj

24. března 2009 v 19:26 | Missy
Mraky pomalu, jakoby smutně pluly oblohou. Šestý ročník se vyhříval na školních pozemcích. Jen dva mladíci polehávali u Zapovězeného lesa na paloučku. Okolo nebylo ani živáčka. Sluníčko se jen slabě odráželo na jejich obnažených hrudích, zatímco vydechovali. V tom se jeden z nich zvedl a sedl si. Rychlými pohyby si začal zapínat knoflíky u košile.

Krev mé krve

24. března 2009 v 19:24 | Missy
Nenávist proběhla v očích Druelly, když jí k nohám spadla pohmožděná dívka. Sklopila hlavu a dívala se na ni, na svou věrnou kopii - stejné vlasy, oči, ústa…

Ty jsi můj sen

24. března 2009 v 19:22 | Missy
Na ulici svítí velká světla a pofukuje mírný větřík, který naráží do zavřených oken pokoje. Už ani není vidět hvězdy. Jakoby pro ni všechny spadly a s nimi i celý svět. On byl její svět a teď už není. Jak ráda vzpomínala na časy, kdy spolu trávily hodiny…

-

Tak ráda ho poslouchala, vnímala jeho slova s takovým nadšením. Často si při tom sedávali do trávy. Hlavu míval položenou na jejím klíně, hladívala ho po tváři a poslouchala všechny jeho starosti a problémy. I když se jí ptával, zda jí nevadí, že celou dobu mluví jen o sobě. V tom jí někdo chytil za rameno…

,, Draco, myslela jsem, že už nepříjdeš." sykla.

,, Pansy, já vždycky příjdu!" odvětil.

,, Tolik jsem Tě chtěla vidět…"

,, Musím s tebou nutně mluvit!" přerušil ji.

-


Kde jsou ty chvíle, ty nádherné chvíle co spolu trávili? Vzala si kapesník a otřela si velké krokodýlí slzy, které ji proudem tekly po lících. Vstala a otevřela okenici. Pozorovala padající listí, které vánek kamsi odnášel. Před pár lety si touto dobou balila věci. Ty nejkrásnější a nejsvůdnější kusy oblečení co měla, aby ho okouzlila.
-

,, Co se stalo?"

,, Nechci si vzít Asterii!" odpověděl.

,, A co chceš dělat, postavit se proti své rodině. Draco, já tu pro tebe vždycky budu, i když si vezmeš jinou…" vyšlo jí z úst. Ani nevěděla, co to vlastně říká.

,, Ale já miluji jenom tebe. Pansy…miluješ mě?" zeptal se se strachem v očích.

,, Ty jsi celý můj život…"

,, Poslouchej, mám plán - v noci, až všichni půjdou, dám Filchovi do vína lektvar, usne a utečeme…" vysvětloval.


-

Moc dlouho nevydržela sledovat okolí. Je docela zima a ona má jen bílou, skoro průsvitnou košilku. Oheň v krbu pomalu pohasíná. Zavřela okno a lehla si zpět na postel. Venku začalo pršet. Nebe pláče a ona sním. Je jako anděl, slzy jí stékají. Na prostěradle se sotva zmítá její tělo.

,, Nezapomínej na své sny. Když odejdou, budeš existovat, ale přestaneš žít! říkával si mi kdysi."


Schoulila se do klubíčka a vzpomínala dál…

-


Temná chodba. Zde není svět, jen nicota, strach a tma. Mladá dívka utíká, co jí nohy stačí. Kdo si ji honí. Zahalená postava. Nevnímá ho ani jeho kroky. Ale najednou do kohosi narazí.

,, Pansy, musíš vypadnout!" sykl.

,, Ne, ne bez tebe!" vyhrkla a v tom se k nim někdo vyřítil.

,, Tak vy jste chtěli utéct…" řekl a zamířil hůlkou na ni.

,, Goylee, nech ji odejít!" prosil plavovlasý mladík.

,, Nepůjdu bez tebe!" vřískla Pansy."

,,Vidíš, ona nepůjde sama, ale ani s tebou. Avada Kedavra!" a vyslal na ni kletbu, která nezasáhla ji, ale Malfoye, který zelené záři vběhl do cesty. Potom padl bezvládně k zemi.

,, Draco…proč…" šeptla si pro sebe zoufale. Z očí jí vytryskly slzy. Jeho vrah jen zbaběle utekl. V jednu chvíli se jí zhroutil svět. Co mohli způsobit jen dvě slova. Už se neudržela na nohou.

Padla na kolena a doplazila se za ním a sevřela ho v náručí.

,,Když odejdeš, budu existovat, ale přestanu žít. Vždycky Tě budu milovat!"

-

K čemu jsou jí oči, když už ho nikdy neuvidí. K čemu je jí tělo, když už ho nikdy neobejme. A co ústa? Na co ty jí jsou, když se už nikdy nedotknou těch jeho. Oheň v krbu pohasl, stejně jako ona. Pansy pomalu těžkly víčka, až je úplně zavřela a spěchala do říše snů. Kde jedině mohli být spolu, šťastní...

Za svitu lucerny

30. srpna 2008 v 19:42 | Missy
Tak prázdniny pomalu končí. Vůbec jsem neměla čas na psaní, ale podařila se mi naškrábat taková drobnůstka...x))) Takový krátký povídání...
postavy: Harry Potter
Ginny Weasleyová
Draco Malfoy
žánr: aspoň trošku romantický? depresivní?
V podstatě je to jen takový příběh, prostě povídání Harryho Pottera o tom co udělala Ginny, ale myslím, že by to normálně neudělala, ale prostě mě to chytlo a tak jsem využila toho, že mě po dlouhé době zase políbila můza...:D
Často kol mě chodívalas. Předtím jsem tě nevnímal. Ale pak jsem se jednou otočil a uviděl tě v nočním světle za svitu lucerny…
Tvoje oči mi darovali pohled…Toužil jsem ti z nich vyčíst přání, tvá tajná přání…Toužil jsem zabořit prsty do tvých hebkých vlasů…Toužil jsem se dotknout tvých vlažných úst…aspoň jednou jedinkrát…
Plamínek svíčky se zatřepotal…Tys utekla…On zhas a já už tě pak nikdy nespatřil…
Běželas za ním…Kam taky jinam, že…?
Vždycky jsi byla tak krásná …Každý to o tobě říkal, každý ti záviděl…Ale ten, kterého si milovala ty, tě nikdy takovou neviděl…Připadala jsi mu hezká, to rozhodně, ale to je asi tak všechno. Zbytek ho nezajímal…
Bral tě jako hračku, co si jen tak vypůjčí z výkladu …V jeho holce začne vřít žárlivost…Právě proto jsi mu najednou byla tak dobrá…Ale stejně vrátil zpět do výkladu…
Přesto si k němu vždycky vzhlížela s obdivem…S takovým obdivem, co nikdo nedokázal překonat…Moh jsem se snažit jakkoli, ale ty ne…Poslechlas ho a odešla…Říkali jsem ti, ať to neděláš, ale ta tvoje tvrdohlavost…Když sis něco umanula, tak jsi to i dostala, snad pokaždé ti to vyšlo, vždy kromě něho…
Ale vám dvěma prostě nebylo souzeno být šťastní…Vezmi to z téhle stránky: nemohlas ho mít, jeho rodina to zakazovala…Byl to vrah…Stal se smrtijedem…
Každý o jeho prohřešcích věděl, všichni to věděli, ale nic neudělali, prostě to nechali plavat, jako by to byla každodenní činnost…Doufal jsem, že ho konečně uvidíš takového jaký doopravdy je…Jenže tebe zaslepila láska, která ti na tvé krásné oči nasadila růžové brýle…
Byla jsi schopná pro něj zemřít, ba co víc, třeba i zabít…A taky žes zabila…
Ale mě to nevadilo, pro mě totiž zůstaneš tou nevinnou i když máš kvůli němu na rukou krev…Dokázal jsem tě milovat i přesto všechno zlo, co si kvůli němu spáchala a tajně jsem věřil, že jednou až tě přestane úplně vnímat, zůstaneš se mnou…Jenže tys odešla za ním a nechala mě tu stát ve tmě…
Vědělas o mých citech…vždycky jsme tě přemlouvali, abys zůstala, ale tys odešla…
Pamatuju si den, kdy jsem tě políbil…poprvé a naposledy…Bylo léto a my se potulovali venku…
Ale tys při tom myslela na něj a proto polibek opětovala …On je tvůj sen, a ty zas ten můj…
Jenomže on tě ničil…Tehdy jsi ještě skoro ani nebyla dospělá a hloupě ses zamilovala, ale on toho pak zneužil k prospěchu svému…
A tak jsem se to rozhodl vzít do vlastních rukou a udal ho…Chtěl jsem, aby byl od tebe, co nejdál...Bál jsem se, že ti nějak ublíží…
Ale tohle jsem nikdy neměl udělat!
Začal utíkat před zákonem a tys šla s ním…
Naposled jsem tě viděl v té hospodě…za svitu lucerny…Navždy ses s námi rozloučila…
Neměl jsem tam tehdy chodit…Nikdy jsem ho neměl jít udat…Ale teď už je pozdě…Vůbec nevím, kde jste a ani jak se máš…
Plamínek se zatřepotal…lucerna zhasla…Tys odešla…a já už tě nikdy neviděl…
 
 

Reklama
Reklama